Po střední škole, když jsem se nedostala na VŠ, jsem jela jako au-pair do Anglie. Původně na rok. No, ale hned vzápětí jsem zjistila, že to není pro mě. Rodina sice byla dobrá, ale místo? Dům uprostřed ničeho, tak jsem se za necelý měsíc sebrala a tradá domů. Tehdy mi připadal Frýdek - Místek tak krásný!!! No jo - Home sweet home:))). Po návratu domů jsem vyhrála konkurz ve firmě VS COLOR ve Frýdlantu n. O. Tam jsem spokojeně pracovala jako sekretářka, asistentka, pokladní, účetní a pracovnice na dalších jiných pozicích (za které jsem ráda, protože není nad praxi a vlastní zkušenost - aneb - vším, čím jsem byla, byla jsem ráda) 2 roky. V průběhu celé doby jsem se pokoušela dostat na VŠ - jenomže jsem trémistka, tak mi to nějaký ten roček trvalo. V r. 2001 konečně sedlo štěstí i na mou maličkost a já jsem začala studovat na VŠB - Ekonomickou fakultu - obor Marketig a obchod. Můžu říct, že to byly opravdu skvělé roky mého života. Všem doporučuji, protože v mých očích to nemá žádné negativum.

Po úspěšném pětiletém studiu nastala opět realita. Začala jsem pracovat v Asusu - ostravská pobočka Tajwanské počítačové firmy. V oddělení - plánování prodeje - jsem se mnoho naučila - komunikace byla vesměs v anglickém jazyce, zákazníci Francouzi, koordinace jiných oddělení a kolegů, respektování jiné mentality managementu atd...

Vzhledem k tomu, že trh práce s nabídkou stoupá, přeplatila mě jiná firma - japonská - Takenaka - stavební společnost, která staví Hyundai. Tam jsem vyhrála konkurz na pozici - general affairs - těžko jsem hledala český výraz, až mi můj šéf řekl, že jsem něco jako jednatel. Komunikace s úřady, překlady, péče o Japonce, správa autoparku atd... Řekla bych, že jsem se v této práci našla. Přesně pro mě! Jak to bývá v pohádkách - a jestli neumřeli, tak tam pracují dodnes. Ale já neumřela, jenom jsem se v průběhu času vdala a otěhotněla a současně jsem čerstvě na mateřské dovolené (nevím, a nikdy asi nepochopím, který „dobrák“ tomu dal jméno dovolená - asi chlap...) s Kubíčkem, který se nám narodil 02.04.08.

To be continued...:))))

Jana Gregošová, abs. 1999

Před měsícem jsem si prošla kontrolou, a to u VZP, OSSZ a FINANČNÍHO ÚŘADU. S odstupem času si myslím, že maturita je jen malou zkouškou, kterou jsme si prošli, ale hlavní zkoušky nás teprve čekají v práci. Za tu dobu se mnoho věcí změnilo, hlavně ve mzdách, v účetnictví a v zákonech. Je pravda, že škola dá základ, ale záleží na každém z nás, jak se uplatníme.

Vaše škola je na dobré úrovni a nebylo tomu jinak ani před deseti lety. Jako studentka jsem byla velice spokojená s přístupem učitelů. Ráda vzpomínám na školu, na spolužáky, na Vás profesory, myslím, že jste nám dali hodně vědomostí a snažili jste se, abychom měli všichni šanci se uplatnit v profesním životě.

Češtinářce bych chtěla poděkovat, hodně mi pomohla, co se týče gramatiky. A myslím, že Vaši studenti to v budoucnu taky ocení. Hlavně diktáty, slohové práce, ty by měli studenti dostávat co dva týdny i jako domácí úkoly. Není nic horšího než napsat dopis na úřady a mít v něm plno chyb. Možná budou studenti naštvaní, ale v praxi se jim to přidá.

Totéž je i v účetnictví, právu, matematice atd. Čím více příkladů a úkolů, tím lépe.

Co se týče mého soukromí, mám dcerku Marušku, která se narodila 15. 9. 2000. Už chodí

do první třídy. První vysvědčení měla se samými jedničkami a pevně doufám, že tomu v budoucnu jinak ani nebude. Jsem rozvedená už dva roky a zatím jsem s dcerkou sama.

Po maturitě a bohužel neúspěšných přijímacích zkouškách na VŠ jsem odešla do Krkonoš a pracuji v cestovním ruchu, lépe řečeno v hotelnictví. Začínala jsem jako recepční na Špindlerově boudě, což byla opravdu nezapomenutelná praxe - podvodné účetnictví, kontroly cizinecké policie ve dvě ráno, tři dny, kdy jsme byli díky sněhu odříznutí od světa. Ale kupodivu jsem na boudě vydržela přes dva roky, pak jsem dostala nabídku na pozici front office and reservation manager v nově otevřeném hotelu v údolí Svatého Petra ve Špindlu. Práce byla fajn, ale bohužel se po roce ukázalo, že náš provozovatel pouze firmu vytuneloval, pravděpodobně se nyní opaluje s Krejčířem na Seychelách. Naštěstí už jsem měla vybudovanou v cestovním ruchu pozici a přijala jsem nabídku do největšího krkonošského hotelu Arnika. Nastoupila jsem na pozici sales managera. Náplň mé práce spočívá v zajištění obsazenosti hotelu, propagaci, marketingu, přípravě a organizaci firemních a soukromých akcí, jednání s tuzemskými a zahraničními cestovkami.

Vždycky jsem měla problém s autoritami, obzvláště pokud jim hlavu nepokrývaly šediny, ředitel Arniky odešel po dvou letech do důchodu a s novým panem „ředitelem“ jsme si nepadli do oka. Byla jsem na něj poněkud drzá, málo blonďatá a bohužel úplně imunní k jeho šarmu. Odchod po vzájemné dohodě byl nejlepším řešením, než bychom po sobě házeli židle.

V práci sales managera pokračuji nadále, ale na menším rodinném hotelu. Takže občas je to Ferda mravenec - práce všeho druhu. Mým kolegům na place trvalo půl roku, než mě naučili nosit tři talíře naráz.

Postupem času zjišťuji, že maturita už nestačí, a tak, pokud vše půjde dobře a překonám svůj naprostý odpor k matematice, pokusím se příští rok o přijetí na VŠ. Jinak pokračuji v prohlubování znalosti německého jazyka, pokud to časově vyjde, chtěla bych během dvou let zkusit státnice. Co se týká soukromého života, 15. 9. 2007 jsem se vdala. S manželem, který shodou náhod pochází z Českého Těšína, žijeme ve Vrchlabí.

Jana Otrubová, abs. 1999
---------------
Jsem stále svobodný, bezdětný... Již přes pět let pracuji v jedné firmě, která vyrábí a montuje konstrukce z neželezných kovů... Práce mě oproti kanceláři baví, jelikož není den, který by byl pracovní náplní stejný, žádný stereotyp, uzavřené prostory, jezdím za zákazníky vyměřovat, domlouvat zakázky a následně jsem pak i u výroby a montáže... Jsem rád, že jsem našel práci, která mě vnitřně uspokojuje. Něco vyrábíme, vytváříme, osobní kontakt s lidmi. Když jsem pracoval v kanceláři, tak jsem měl své místo, z kanceláře jsem se dostal jen pro faxy a to není nic pro mě... Možná by stalo za zmínku ještě dodat, že někdy uvažuji nad tím, zda jsem přece jen neměl jít raději na obor stavební :o), ale už se stalo a doháním to praxí :o))) Něco tvořit se přeneslo i do soukromého života. V roce 2003 jsem začal stavět dům a od prosince 2004 už bydlím v domě ve Vojkovicích. Bydlím tu tedy přes dva roky a za tu dobu jsem si mimoměstský život zamiloval a do města už bych se nevrátil. A do paneláku už vůbec ne :o) Navíc si nás našla pěkná fenka kříženého vlčáčka, tak jsme se jí ujali a nyní je miláčkem rodiny, když je Lucka za velkou louží a mamka se na svého vnuka dívá jen na fotkách či přes webkameru na netu. A z mé strany se vnoučat asi jen tak nedočká, bohužel… Možná za dva roky zahájíme stavbu druhého domku. Už teď se spolu s taťkou těšíme.. ;o) Do té doby si chci udělat svou druhou dovolenou od vojny, takže se chci podívat na nejvyšší horu Kavkazu. Uvidíme, jak se podaří. Jelikož jsem poslední dobou neměl moc času na sebe a své koníčky, celkově na svůj osobní život… Zatím jsem většinu podřídil práci a stavbě… Je na čase to skóre trochu srovnat Jinak možná ještě jedna drobnost, která stojí za zmínku. Asi se pamatujete, že jsem literaturu zrovna v lásce neměl a v čtení knih jsem hodně vybíravý. Tak jsem našel autora, jehož díla jsou pro mě prakticky dokonalá, a doma už mám od něj 10 románů a průběžně dokupuji další.. Autor se jmenuje Wilbur Smith. Jeden román má v průmětu kolem 400 stran a většinou se do něj tak začtu, že ho čtu v každé volné chvíli. Jeden román jsem zvládl i za dva dny :o) Mohu vřele doporučit.

David Szotkowski, abs. 1999
---------------
Hned po maturitě jsem odjela do Londýna jako au pair, protože jsem se nedostala na VŠ. V té době ještě ČR nebyla v EU, tak to nebyla ještě taková pohoda, jako je to dnes - práce byla většinou na černo, ale o to více zajímavější. Během toho dobrodružného čtrnáctiměsíčního pobytu jsem si udělala certifikát FCE. Po návratu domů jsem začala studovat na Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého) v Praze obor Tvůrčí psaní – Mediální komunikace. Tuto školu jsem ukončila titulem Mgr. v roce 2005. Od roku 2003 jsem souběžně s Literární akademií začala studovat na Karlově univerzitě sinologii, což jsem si celý život přála. Minulý rok jsem ukončila třetí ročník a dostala roční stipendium do ČLR. Dnes studuji na pekingské Shoudu Shifan Daxue. Zrovna mě čekají státní zkoušky z čínštiny a po návratu domů složím státní bakalářskou zkoušku. Svými pracovními úspěchy se ještě chlubit nemohu. Během studií jsem pracovala v Pražské městské knihovně a vyučovala jsem angličtinu v jazykovém studiu Britannia. Dále, jelikož jsem zapsaná v registru pojišťovacích zprostředkovatelů u Ministerstva financí, jsem si zřídila živnost – finanční poradenství. Nyní v Pekingu doprovázím české obchodníky a překládám jednání na jejich cestách po Číně. Tato práce, i když je náročná, opravdu to není žádná legrace, tak mě moc baví. Poznávám lidi a jinou kulturu s odlišnými hodnotami.

Dagmar Pavlasová, abs. 1999
---------------
Tak jsem se rozhodl, že tedy napíšu nějaký ten řádek. Na mé pohodlnosti se toho moc nezměnilo, ale ... Po škole jsem nějaký čas jezdil po republice a prodával ve výprodejích elektroniku. Posléze přišla na řadu základní vojenská služba, na kterou jsem se vůbec netěšil, ale celkem to šlo, až na to, že jsem byl v Mariánských Lázních. Po roce strávených v Čechách jsem chvíli pracoval se sádrokartonem (zkušenost se vždy hodí). No, a na řadu přichází mé nynější povolání. Přes pracovní úřad mi byla nabídnuta práce v herně Broadway jako krupiér - číšník. Po pěti letech jsem to dopracoval do funkce vedoucího provozovny. Sice je kolem toho spousta starostí a zodpovědnosti, ale jak říkám, kdyby ty starosti nebyly, tak by nás to nebavilo. Co se týká soukromí, pořád jsem svobodný a bezdětný.

Pavel Sládeček, abs. 1999
---------------
Když jsem opustil školičku ve F-M, přihlásil jsem se, asi jako mnoho jiných, na VŠB-TU, Fakulta metalurgie – obor už si nepamatuju. Nevím, jak se mi to podařilo, ale první semestr jsem přežil a udělal jsem zkoušky i z matiky a chemie. V druhém semestru přibyla fyzika a ta už mi moc nešla. V květnu (tuším že to byl rok 2000) jsem opustil řady studentů a šel jsem pracovat, a to manuálně. Dělal jsem sádrokartonáře. Nějak mi ta manuální práce nevoněla, a tak jsem se znovu přihlásil ke studiu na VŠB-TU, tentokrát Ekonomickou fakultu – obor finance, kam mne vzali (na odvolání, které jsem si psal sám – slohovky mi vždycky šly), a tak jsem v roce 2001 začal řádně (pořádně) studovat. Během studia jsem rok pracoval v HVB Bank Czech Republic na oddělení firemní klientely v Ostravě. V pátém ročníku jsem pět měsíců pracoval jako recepční v Hotelu Harmony Club v OV (bývalý hotel Chemik). A na jaře 2006 jsem začal pracovat pro ŽDB Bohumín (pro ně jsem dělal diplomku – EVA (economic value added – ekonomická přidaná hodnota) a nějak se jim moje práce líbila, tak mi na oddělení finančního řízení nabídli práci s tím, že jsem měl na starost analýzu dvou závodů tohoto podniku – byla to energetika a válcovna, ocelárna a recyklace). Během práce v ŽDB jsem dopisoval diplomku a připravoval se na státnice a taky jsem poslal pár životopisů do jiných firem – jen tak. Po státnicích se mi pár firem ozvalo a já dělal nějaké ty pohovory, a tak mi nabídli práci v HVB Bank Czech Republic za podmínek, které se nedaly odmítnout (nástupní plat TCZK 25, benefit program ročně TCZK 12 a smlouva na dobu neurčitou) . Pracovní pozice je trainee (já tomu říkám bankovní učeň). Trainee program má už dneska většina velkých firem (nebo firem se zahraniční účastí) trainee (účastník tohoto programu) má možnost projít si různá oddělení ve firmě, podívat se, co tam dělají, jak to dělají a připravuje se na budoucí pracovní pozici, což by v mém případě mělo být buď poradce pro firemní klientelu, nebo analytik (což preferuji víc). Do tohoto programu jsem nastoupil v srpnu 2006 a jsem v něm doposud. Ze začátku to bylo zajímavé, teď už to tak „horké“ není. Tak to bylo ve zkratce, co jsem dělal. No a teď něco o tom, co chci nebo možná budu dělat. Před pár dny jsem se dozvěděl, že u nás v bance hledají někoho do treasury oddělení – přesněji hledají treasury specialist pro oblast zajištění proti kurzovému a měnovému riziku. V podstatě se jedná o „tvorbu“ (ona to není úplně tvorba, protože konstrukce finančních derivátů jsou už vytvořeny a jen se modifikují pro potřebu daného klienta) a prodej finančních derivátů (forwardy, SWAP, opce, FRA atd.). Hledají někoho, koho by to naučili a pak ho poslali do Ostravy, aby působil v Moravsko-slezském kraji. Takže v pátek 13. (což je rozhodně dobré datum) půjdu jednoho pána přesvědčit, že jsem ten pravý. No, a když se mi to nepodaří a v práci mě to nebude bavit, tak si možná splním sen a pojedu se podívat někam do zahraničí.

Jiří Hučín, abs. 1999
--------------- 
Po maturitě jsem podala přihlášku na VŠB-TU Ostrava, kam jsem se bohužel nedostala. Po roce jsem to zkusila znovu a to už jsem měla větší štěstí. Pět let jsem studovala na Ekonomické fakultě obor Marketing a obchod. Úspěšně jsem studium ukončila v roce 2005, kdy mi byl přidělen titul Ing. V témže roce jsem se přestěhovala do Valašského Meziříčí, kde jsem našla práci v bankovním sektoru – v Československé obchodní bance, a.s., kde doposud pracuji jako klientský poradce se zaměřením na spotřebitelské úvěry a hypoteční úvěry. Pokud se mi podaří projít výběrovým řízením, pak bych mohla pracovat jako specialista prodeje (opět spotřebitelské úvěry a hypoteční úvěry) v rámci brněnského regionu. V červnu 2007 jsme koupili rodinný dům na Bystřičce a pustili se do zvelebování. Svobodná bych měla zůstat do srpna 2008, děti by měly přijít později :-)

Lucie Najdková, abs. 1999

---------------

Co jsem dělal, když jsem opustil práh SSOPŠ? V témže roce, po zaslouženém odpočinku, jsem se vydal dobýt VŠB v Ostravě, kterou jsem po dvou letech opustil. Po roční pauze, kterou jsem vyplňoval hledáním vhodného povolání, jsem se rozhodl v roce 2002 nastoupit opět na VŠB, stejný obor: Pozemní a průmyslové stavitelství. Tuto školu jsem zdárně absolvoval o pět let později. (Na výšce se úkryty taháků dotáhly do dokonalosti. Všude se člověk učí nové věcí.) Hned po ukončení jsem nastoupil do stavební firmy Beskydská stavební na pozici stavbyvedoucí, na které jsem doposud.

Takže se vrtám v tom největším balíku, co se týká staveb. Žádná sranda.

Abych pravdu řekl, tak bych radši seděl ještě v té školní lavici a užíval si klidu a pohody bez starostí.Taky si vzpomenu, že ve škole bylo fajn. Hlavně když je to v práci hektické.

Pavel Káčer, abs. 1999

---------------

V roce 2004 jsem úspěšně absolvovala Slezskou univerzitu, Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné, kde mě v oboru Sociální management otitulovali Ing.

Už v průběhu pátého ročníku jsem začala na půl úvazku pracovat ve Slezské diakonii, ve středisku Eben-Ezer, což je bydlení a terapeutické dílny pro osoby s mentálním postižením. Po ukončení studia jsem nastoupila do Slezské diakonie na plný úvazek jako vedoucí střediska Agentura podporovaného zaměstnávání v Českém Těšíně. A vydržela jsem na této funkci až doteď, jenom se středisko transformovalo na středisko Rút-sociální rehabilitace a v současné době má kanceláře v Českém Těšíně, Třinci a Frýdku-Místku.

Práce v sociálních službách mě moooc baví, i když je to neustálý stres, jestli ještě v příštím roce budeme mít finance na provoz, ale zatím se to celkem daří. S našimi klienty už ale přímo nepracuji, protože jsem docela zavalená administrativními povinnostmi, spojenými s provozem střediska, s realizací evropských projektů, na kterých se také podílím a také povinnostmi spojenými s funkcí zástupce vedoucí oblasti, kterou vykonávám.

Práce mě ale hodně baví, protože je velmi různorodá.

V roce 2007 jsem začala studovat na Slezské univerzitě, Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě navazující Mgr. obor Sociální politika a veřejná správa a prohlubuji si tak své znalosti v sociální oblasti.

Je to v celkem složité, skloubit časově dost náročnou práci a studium, ale snažím se vydržet .

Velkou oporou je mi manžel, vdávala jsem se v červnu 2006 a místo dětí se zatím mazlím s našim yorkshirem Oskarem.

V roce 2006 jsem se definitivně přestěhovala do Českého Těšína, takže z holky z vesnice se stala měšťanda.

Současným studentům naší školy bych chtěla vzkázat, že si vybrali dobrou školu, která jim dá dobré základy pro studium na VŠ - mohla jsem to pocítit hlavně na karvinské fakultě, kde jsem ocenila dobrou teoretickou, ale i praktickou přípravu ze střední školy.

Každopádně doporučuji všem, aby pokračovali ve studiu na VŠ, protože tato škola jim k tomu dává dobré podmínky a je škoda toho nevyužít.
 

Romana Bélová, roz.Landecká, abs.1999

---------------