Nerad se sice chlubím, ale když to musí být, nedá se nic dělat. :-)

Trochu se mi stýskalo po škole, začal jsem tedy studovat. Tři roky jsem trávil na Ekonomické fakultě VŠB - TU v Ostravě, mým oborem je Ekonomika podniku. První dva ročníky jsem absolvoval distančně, potom jsem přešel už na studium denní. Úspěšné složení bakalářských zkoušek pro mě bylo dobrým důvodem pro pokračování v navazujícím studiu, z čehož vyplývá, že i v současné době jsem ještě stále studentem denního studia na VŠB - TU v Ostravě, a musím říct, že mě to docela baví. :-)

Miloš Velčovský, abs. 2000
---------------
Po dokončení studia na SSOPŠ jsem začala pilně pracovat na získání titulu Ing. v oboru Systémové inženýrství na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě. Mé úsilí bylo oceněno červeným diplomem. Jelikož ráda cestuji, odjela jsem na Nový Zéland, kde jsem poznávala krásy přírody, pracovala v ovocných sadech a zdokonalovala si angličtinu. Po roce jsem se vrátila domů a nyní pracuji jako personální asistentka výroby v mezinárodní počítačové firmě. V současné době žiji se svým přítelem v Ostravě. Ráda bych zdokonalovala své schopnosti a vědomosti v oblasti personalistiky a psychologie, a tím dospěla až k získání postu personální ředitelky v nadnárodní firmě. Ve svém životě si ještě určitě splním sen mít zlatého retrívra, a na nějaký čas se svým přítelem odcestovat do Austrálie.

Lenka Peřinová, abs. 2000
---------------
Odmaturovala jsem, tuším, 5. 6. 2000 ve třídě O 5. A, do které jsem chodila 5 let. Známky sice nebyly nic moc, ale přes to vše, co jsem za těch pět let prožila, hlavně v posledních letech studia, jsem s nimi nakonec spokojená. Po odchodu ze školy jsem se snažila „vylízat“ ze zdravotních problémů a začít normálně žít. Bez léků, neustálých lékařských kontrol a hlavně se naučit své bolesti hlavy ovládat a mírnit. První práci jsem našla v supermarketu Interspar, kde jsem pracovala na propagaci. V druhém měsíci po nástupu jsem však musela opět na týden do nemocnice a po návratu do práce už na mě čekala výpověď ve zkušební době a slova, že nemocné lidi nepotřebují. Protože jsem v roce 2001 začala bydlet sama se svým přítelem a rozhodli jsme se, že si vše chceme dokázat a vydobýt sami, brala jsem tedy každou práci, která se naskytla. Nebudu nic zastírat, dvakrát se mi do některých nechtělo, ale jít za rodiči pro peníze na byt a na jídlo by bylo až moc snadné. Pracovala jsem jako pokladní v Julius Meinl, jako dělnice v provozu v pekárně, prodávala jsem spodní prádlo a všude jsem dostala výpověď ve zkušební době. Nejsměšnější však byla výpověď v mé předposlední práci u společnosti Tesco, kde jsem pracovala také na propagaci a kde jsem dostala výpověď také ve zkušební době, ale prý z důvodu, že jsem málo komunikativní. S ohledem na to, že jsem seděla celý den sama nad PC a dělala cenovky a letáky, mi ani dnes nedochází, s kým jsem měla komunikovat. Přesto vše jsem v roce 2003 nastoupila do pojišťovny Allianz, a.s. Stala jsem se OSVČ a kupodivu přes mou nekomunikativnost, o které mě informovali v Tesco, se do dnešního dne živím pusou. Z obyčejného pěšáka jsem postoupila na asistentku kanceláře, mám se dobře jak finančně, tak z pohledu uznání jak kolegů, oblastního ředitelství, tak vedení. A protože jsem toho měla ještě málo, založili jsme s přítelem a jeho kolegou firmu na montáž a prodej plastových oken - JM okna, s.r.o. Veškeré administrativní práce dělám já, takže jsem plně vytížená a spokojená, i když někdy trochu „uštvaná“. Ale co je hlavní,dělám to pro sebe a ne pro někoho jiného, a to jak v Allianz, tak v naší firmě a to je to, co jsem vždycky chtěla. A co se týče mého osobního života? Vše má svůj čas a na jednu věc už také došlo. A děti, ty buď přijdou, nebo ne.

Veronika Záňová, abs. 2000
---------------
Hned po maturitě jsem začala pracovat u taťky ve stavební firmě. Tady jsem teprve pomalu zjišťovala, jaký je rozdíl mezi praxí a teorií. V té době jsme ještě používali jednoduché účetnictví, o které se staral můj starší kolega. Já jsem měla na starosti práci kolem faktur, přiznání k DPH, sklady apod. Minulý rok jsme museli přejít na systém podvojného účetnictví a to bylo svěřeno mně. Oprášila jsem staré sešity ze školy, nakoupila knihy, taťka koupil program do počítače a zajistil paní, která nám s přechodem na podvojné účetnictví pomohla. Jsem moc ráda, že jsem dnes schopná většinu účetních případů řešit sama a musím říct, že bez teorie na SSOPŠ by to šlo rozhodně špatně. Minulý rok v dubnu jsem se vdala, ale s dětmi ještě pár let počkám. (Stále se cítím jako "sedmnáctka" z SSOPŠ.)

Petra Janíková – Šmejkalová, abs. 2000
---------------
Pokud mám začít od doby, kdy jsem ukončila studium na SSOPŠ, pak musím uvést, že hned po maturitě (v roce 2000) jsem se snad jako každý snažila najít práci. Mimo to jsem se také odstěhovala od rodičů k příteli – mému současnému manželovi. Půl roku se mi místo najít nedařilo, prošla jsem různými výběrovými řízeními, konkurzy apod. V té době jsem byla vedena na úřadu práce, jehož prostřednictvím jsem povinně vykonávala jakousi praxi. Líbila se mi práce asistentky učitele ve škole pro děti s více vadami. Jednu dobu jsem uvažovala, že se pustím do dalšího studia, abych mohla své znalosti rozvíjet a věnovat se poté postiženým dětem nebo oboru v sociální činnosti. To se však nestalo a já jsem od 1. 3. 2001 nastoupila k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku na místo zapisovatelky na civilním úseku. Samozřejmě jsem byla šťastná jako blecha, když jsem konečně našla práci. Začátky nebyly sice zrovna růžové, ale všechno mě hnalo k tomu, abych tady zůstala a vším se prokousala. Práce mě začala bavit, ale přesto jsem si „odskočila“ v roce 2002 na mateřskou dovolenou. V říjnu uvedeného roku se mi totiž narodila dcera Barborka a celý život nabral jiné obrátky a smysl… Po dvou letech na mateřské dovolené jsem se snažila dostat se znovu do pracovního procesu a byla jsem moc ráda, že mě vzali zpět k soudu. Takže už jsou to dva roky, co nejsem na nikom finančně závislá a vyhovuje mi to, prozatím. Jsem zařazena na trestní úsek a vykonávám funkci protokolující úřednice. Je to mnohem zajímavější a různorodější práce než na civilním oddělení, protože každý skutek a trestný čin je jiný. Vidím, jak se některým lidem hroutí celý svět, někdo trest přijme jakoby nic, už je na to zvyklý… V jednacích síních je často dost emocí, kterým je třeba čelit. Pokud bych se měla blíže vyjádřit k náplni mé práce, pak spočívá zejména v administrativní činnosti, počínaje předvoláváním obžalovaných, svědků, poškozených, obhájců, znalců apod. k hlavním líčením a veřejným zasedáním, konče psaním rozsudků, usnesení, trestních příkazů, vyplňováním milionů různých formulářů, psaním žádostí, vypracovávání porozsudkové agendy, spolupráce se soudy, uprchlickými zařízeními, PČR, Vězeňskou službou ČR apod. Dělám zkrátka to, co mi nareferuje soudce, vedoucí či vyšší soudní úřednice, takže moje práce se odvíjí od toho, jak pracují oni. A musím říct, že někdy je to dost zarážející, odkud se všechny ty spisy berou; na druhou stranu, kdyby lidé nepáchali trestnou činnost, jsme bez práce. Navíc vykonávám práci v jednacích síních; v případě nahrávání hlavního líčení si protokol vyhotovuji sama, zvukový záznam se pak vypaluje na CD a nějakou dobu uchovává; v opačném případě je mi pak diktován protokol soudcem. Přiznám se, že jde přesně o činnosti, kterým jsem se v minulosti snažila vyhýbat, nic mi neříkaly, v životě jsem nechtěla být „kancelářskou krysou“, dnes mám na to však již jiný názor, i když se tato práce zdá být jako rutina, není tomu tak (jak jsem už uvedla, různé trestné činy, skutky, různí lidé z různých sociálních skupin – to je pro mě zajímavé). Mohu tedy potvrdit, že znalosti z některých předmětů vystudované střední školy dokážu uplatnit v praxi. Doufám, že se mi to daří a prosím o prominutí, pokud naleznete v tomto textu o něco více či méně čárek, než je dovoleno; i když mě psaní živí, v té rychlosti nejsem někdy schopna ještě uvažovat nad gramatikou, tak prosím přivřete obě oči… Závěrem chci ještě uvést, že práce na soudě mě určitým způsobem naplňuje, baví, beru to spíše jako odrazový můstek a také jistotu, když vím, jak to v dnešní době chodí; o tom se nemusím zmiňovat...

K. L. , abs. 2000
---------------
 

Po nepříliš slavném 5.ročníku školy jsem tehdy, za pomoci Janičky Sviežené, nastoupila v Baumaxu ČR do kanceláře ostravské pobočky jakožto brigádnice. Jelikož mě práce od samého začátku velmi bavila a díky bohu jsem se i já zalíbila tamnímu vedoucímu prodejny, přijal mě na HPP jako administrativní pracovnici. Tam jsem setrvala cca ½ roku, pak nějaký pobyt na pobočce ve Frýdku-Místku a od dubna 2001 začala má, snad pěkná, kariéra na centrále již výše zmíněné společnosti na území hlavního města Prahy. Do té doby jsem myslela, že je můj život jeden velký tobogán, to jsem však netušila, co za divočinu mě teprve čeká… J

Odmyslím-li si své první dojmy a zážitky z pražského MHD, kdy jsem měla cestovat cca 45 minut třiceti různými dopravními prostředky, já, která byla zvyklá jen na autobus číslo 3 a 8, Vám asi nemusím vyprávět, jaká hrůza a panika mě tehdy popadla, a nebýt tak hrdým člověkem, sednu do nejbližšího vlaku směr Ostrava hlavní nádraží a jedu zpět k mamince. Tuto krizi jsem však překonala a na již zmíněné centrále jsem setrvala 6 dlouhých let. Jako asistentka nákupu v oddělení zelené zahrady počínaje, přes junior nákupčí oddělení tvrdé zahrady, koordinátorku logistiky pro ČR a SR, konče nákupčí v oddělení elektra a domácnosti. Vedení společnosti se však na konci roku 2006 rozhodlo sídlo společnosti přestěhovat do Bratislavy, kam jsem opravdu jít nechtěla, a proto přišel den D a já se měla po dlouhých 7 letech strávených ve žlutočervených barvách rozhodnout pro krok jít dál a zkusit něco nového…

Baumax mi dal sic tvrdou, ale velmi dobrou školou do života, získala jsem tak mnoho přátel a kontaktů, které mi pomohly najít mé současné zaměstnání. Jsem velmi ráda, že jsem měla tu možnost strávit tolik let u silné, úspěšné firmy a získat spoustu cenných zkušeností.

Roku 2007, přesně 8.února, jsem nastoupila do společnosti DOMOSERVICE, s.r.o., do firmy, která byla jedním z dodavatelů společnosti Baumax. Během jednoho dne jsem se dostala na druhou stranu barikády a můj život a svět se najednou neuvěřitelně změnil… Do té doby jsem byla zvyklá jednat především z pozice moci a najednou jsem začala zjišťovat, že pokora, která je nedílnou součástí obchodního života key account managera, mi jaksi schází… Jelikož jsem ale člověk tvárný a přísnost mého nadřízeného mi ani nedovolila jinak, absence úcty, zdrženlivosti a pokory byla ta tam a já se ve svém vývoji osobnosti mílovým kroky posunula opět někam dopředu. V lednu roku 2008 naše společnost otevřela novou divizi, firmu LEIFHEIT CZ, a.s., dceru silné obchodní firmy současného evropského trhu, a poněvadž se má jazyková znalost němčiny a angličtiny za ta léta vypilovala do přijatelných rozměrů, dostala jsem příležitost být součástí tohoto obchodního kolosu. Není to život jednoduchý, jsem dosti pracovně vytížená, ale dokud mi nezačnou rodičovské povinnosti, vnímám to jako výjimečnou příležitost se profesně vypracovat a třeba i poznat pár nových míst (součástí mé pozice je i cestování po pobočkách Leifheit a dodavatelích v Evropě).

No a aby toho všeho nebylo málo, začala jsem na podzim 2007 studovat na Univerzitě Jana Amose Komenského, obor andragogika, vzdělávání dospělých, takže jsem si prvně v okamžiku vzpomněla hned na češtinu na střední, když jsem zjistila, že jeden z předmětů druhého semestru je rétorika… Úžasně zde budu moci implementovat zkušenosti z hodin mluveného projevu... J Doufám, že půjde vše hladce a školu dodělám, ráda bych se věnovala specializované pedagogice.

Mám-li shrnout své studium na SSOPŠ a dosažené vzdělání jako základ pro start ve svém pracovním životě, mohu zcela jistě říci, že mi škola dala neuvěřitelně moc. Kdybych měla možnost vrátit čas a opět stát před volbou, jakou střední školu si zvolit, nerozhodla bych se jinak.

Jsem součástí krásné a šťastné rodiny, mám partnera, přátele, dobrou práci, takže bych asi měla říci, že … jsem šťastný člověk.

Lucie Milatová, abs. 2000

---------------