V roce 2004 jsem se přestěhovala do Německa. Zde jsem se v roce 2006 v srpnu vdala a jmenuji se teď Zuzana Ecker. S manželem jsme rozjeli pokerovou firmu jako Ltd. & Co. KG a pořádáme tak pokerové turnaje na území Baden-Würtemberg, v Bavorsku a dalších spolkových zemích Německa - (Poker - karetní hra, která je v poslední době v Německu i ostatních zemích obrovský BOOM). Firma se obstojně drží i přes nemalou konkurenci, která samozřejmě taky nespi... :o) Postupem času se tak stala skoro třetí největší v Německu.

V listopadu 2007 jsme se přestěhovali do Vídně, splnili jsme si tak, co jsme přes půl roku plánovali.

V Ulmu bylo sice hezky a máme tam spoustu přátel, ale neviděli jsme tam svoji budoucnost... Můj manžel je ostatně Rakušan. A když už do Rakouska, tak hned do Vídně! Bylo to vždy moje vysněné město - historické i moderní, plné možností - a navíc nedaleko od domova :o)

Bydlíme v bytě ve 14.obvodu (Penzing) - je to na západě - a hned za domem máme lesy, lesy a zase lesy :o) - takže je tady náš Sammy ten nejšťastnější labrador pod sluncem :o))

Naše pokerová firma v Německu dále funguje za podpory našich frencheese partnerů a manžel hodlá brzy rozjet také Rakousko. Já teď dělávám převážně hostesku na veletrzích (tady ve Vídni je toho hodně).

Ráda bych ještě trochu procestovala svět a poznala víc Vídeň, než si časem pořídíme rodinu. :o)

Zuzana Řehová – Ecker, abs. 2001

---------------
K tomu, co v současné době dělám, jsem se dostala přes Akademii Jana Ámose Komenského, pod jejíž záštitou jsem dělala rekvalifikační kurz s praxí, kterou jsem vykonávala na Exekutorském úřadě ve Frýdku-Místku, u soudního exekutora Mgr. Jana Raicha. Tato práce mě zaujala natolik, že jsem si, před ukončením praxe, podala žádost o místo a po ukončení praxe se mnou Mgr. Jan Raich uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou a já na zmiňovaném úřadě začala pracovat. V současné době pracuju jako vykonavatelka (jedná se o velmi zajímavou úřednickou činnost). Co taková práce obnáší, to je asi všeobecně známo, takže o tom se rozepisovat nebudu Práce je to pro mě velmi zajímavá, i když psychicky dost náročná (a s postupně rostoucí odpovědností se stává náročná i fyzicky). V práci jsem spokojená (hlavně proto, že ji mám, a proto, že mám dobrou práci). Není jednoduchá - jednat s lidmi, kteří mají dluhy, z nichž někteří jsou si vědomi, že si je udělali sami, jiní jsou na mě zlí, protože nechci (ale já nemůžu) pochopit a zohlednit fakt, že se do těch dluhů dostali ne tak úplně sami (např. byli ručitelé), a pak jsou tu ti, kteří se sníží i k vyhrožování - za tu dobu, co to dělám, bylo těch posledních jen zlomek, ale byli a jsou. Takové věci jsem se musela naučit přecházet, vyhýbat se takovým situacím, ta práce mě naučila takové situace adekvátně řešit - když si uvědomíte, jak vypadám (a to ať už postavou, či to, že jsem mladá holka), tak vám určitě dojde, že je to složité, když naproti mně sedí chlap, 100 kg, cca 45 let (někdy je to třeba člověk i s titulem) a komentuje nastalou situaci výhružkami, místo aby se choval jako inteligent, který má řešit vážnou situaci. S nárůstem pracovních úkonů jsem po odchodu kolegyně počítala, s vědomím jsem přijímala práci navíc a s tím spojenou větší zodpovědnost - a já jsem ráda, že mi šéf věří natolik, že mi, přestože mám věkově staršího spolupracovníka, i když profesně mladšího :-), velkou část zodpovědnosti přenechal. Nebudu zapírat, že jsem se vždycky snažila být v něčem dobrá, a to mi zůstalo :-)).
Lucie Bohatá, abs. 2001

---------------