|
Po maturitě jsem nastoupila na Slezskou univerzitu v Opavě, Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné. Studovala jsem obor Marketing a management, první semestr byl úspěšný, ale moc mě obor nebavil. Bohužel jsem v průběhu druhého semestru musela podstoupit malou operaci nohy. Druhý semestr jsem vůbec nechodila do školy, ale nakonec jsem ročník dokončila. Bohužel studium mě opravdu nebavilo, tak jsem se školou skončila.
Odjela jsem pracovat do Švýcarska. Za necelé dva měsíce jsem zdokonalila svou němčinu (pan Nitra by byl určitě překvapen:)), užila si pobyt ve Švýcarsku, které teď považuji za jednu z nejkrásnějších zemí nejméně Evropy. Poté jsem odjela do Anglie. Tady jsem dodnes. Pracuji ve městě Braintree nedaleko Londýna, v kavárně. V angličtině, němčině a také polštině není problém s komunikací. Práce je úžasná, máme skvělý kolektiv, perfektního šéfa a práce mě baví. Navíc když vím, že je to jen na rok, užívám si ji tím víc. Nejhorší bylo naučit se správně udělat kávu. Aby vypadala, jak má, mi dalo nějakou práci :)) Podle mne je to takové malé umění. V této práci mi pomohl hlavně hotelový provoz a samozřejmě angličtina. Už jsem tady asi tři měsíce a začala jsem chodit do školy, na angličtinu. Sice se nemusím moc učit, spíše skoro nic, ale na konci ročníku budeme dělat certifikáty. Myslím, že je dobré mít nějak své dovednosti doloženy. Je to zdarma, což je velká výhoda oproti přípravě a složení certifikátu doma. Přece jen to stojí pár tisíc. Domů se chystám opět na školu. Chci ještě studovat, takže přihlášky už mám poslány a domů pojedu na přijímací řízení. Snad se to povede Nevím, zda se to dá považovat za nějaké úspěchy, protože já to tak neberu. Ale na škole už snad nějaké úspěchy budou. Ale mám spousty zážitků a ty mi nikdo nevezme. Jana Tillová, abs. 2005
--------------- Po maturitě jsem strávila léto v Anglii, kde jsem pracovala jako au-pair, abych si zdokonalila angličtinu. V září jsem pak nastoupila na Vysokou školu báňskou, fakultu Metalurgie a materiálového inženýrství, obor Management jakosti.Úspěšně jsem ukončila první ročník, strávila další léto v Anglii a v září loňského roku nastoupila opět na VŠB, a k tomu si přibrala dálkové studium na Masarykově univerzitě v Brně na Ekonomické fakultě, obor Peněžnictví a bankovnictví. Na letošní léto mám naplánovanou další cestu do Anglie a doufám v úspěšné ukončení semestrů na obou školách. Petra Bílková, abs. 2005 --------------- Z těch škol, na které mě přijali, což byla Vysoká škola báňská - ekonomie, Karviná - ekonomie a Zlín - potravinové inženýrství, jsem si vybrala studium v Karviné na Obchodně podnikatelské fakultě. No, prozatím studuji a snad to dotáhnu aspoň na toho bakaláře, už mi zbývá jen rok, tak ještě chvilku zabrat a uvidíme, co z toho vyleze. Tento semestr byl hodně náročný, měla jsem 11 zkoušek a zkrácené zkouškové na měsíc, takže jsem se to naučila, odvykládala a zase zapomněla, protože se to nějak nestíhalo moc uložit v hlavičce. A zkouškové nám zkrátili, protože 23. 2. dělám státní zkoušku z ekonomie, tak abychom měli dost času na přípravu asi. Rozhodla jsem se v Karviné i bydlet, protože to dojíždění je poměrně hodně náročné časově, na to jak je to blízko. Loni jsem bydlela na koleji, poznala hodně nových lidí a teď už se dá říct, že jsou to moji noví přátelé. Našla jsem si skvělou kamarádku z Mikulova a teď spolu bydlíme na privátě. Kolej jsem bohužel na 2. ročník nedostala. Domů tedy dojíždím jen na víkendy. Při studiu se snažím shánět různé práce, přece jenom penízků není nikdy dost. Přivydělávám si hlavně grafikou a počítačovou animací, navrhuju loga a vizitky, billboardy pro různé firmy z okresu a okolí. Ohromně mě tahle práce baví a zaručuje to sice nepravidelný, ale slušný příjem pro studentíka. Nějak mi to kreslení vždycky šlo. Možná i trochu lituju, že jsem to nezkusila na nějakou umělecky zaměřenou školu. A hlavně mi to vyhovuje, že nemusím nikam docházet a pracuju na počítači a práci zasílám emailem nebo posílám na CD. Má to své výhody. Nikol Kundrátová, abs. 2005
--------------- Nevím, zda mám i já něco psát, protože nestuduji, nepracuji, užívám a vychutnávám si mateřství a rodičovství, jak se dá, se vším, co toto "povolání" přináší... Po maturitní zkoušce jsem si nechala pár týdnů celkového klidu, ale dlouho se to vydržet nedalo... Začala jsem si hledat práci. Legrace mne brzy přešla, ale ani tak z toho, že práci jsem sehnat nemohla, spíš z předsudků lidí, kteří mne přijímali k pohovorům. Vdaná, mladá, bez praxe, určitě bude chtít mít brzy děti... Bylo to pro mne nepříjemné a těžké období. V listopadu 2005 jsem nastoupila na rekvalifikaci, kterou poskytoval pracovní úřad. Po měsíci krátké a rychlé výuky jsem měla nastoupit do opavské firmy, která mi nabídla dalších pět měsíců praxe, což mohlo pomoci při dalším hledání zaměstnání. Vše ale nabralo trošku opačný směr a já jsem zjistila, s radostí, že čekám miminko... Po přibližně třech měsících mne museli vyloučit z této rekvalifikace, protože jsem byla do února na nemocenské. Miminko mne docela prohánělo, a tak jsem trávila většinu času až do pátého měsíce těhotenství v objetí záchodové mísy... A můj soukromý život? Naše miminko se narodilo 1. 8. 2006 v Opavě, kde s manželem bydlíme již třetím rokem. A od toho se odvíjí můj a náš každodenní rytmus. Za pár dní už bude mít Charlottka osm měsíců a dělá nám především radost. Samozřejmě že přicházejí dny horší, které střídají dny lepší a veselejší, ale jsem šťastná a spokojená a všem vřele doporučuji!!! Vždyť co je krásnější, než když, i po těch všech probděných nocích, uvidím její krásný úsměv a uslyším "MAMA" a "TATA" ... A to je vše, přátelé... Tedy zatím. Přeji všem hodně úspěchu v životě a nejlépe ať se podaří vše, co jste a co jsme si předsevzali. Edita Halešová – Jurečková, abs. 2005
--------------- Abych se přiznal, daří se mi různě. Jak se říká, střídavě oblačno. Na vysokou školu jsem díky bohu nešel a myslím si, že by o to ani nikdo nestál. Už dva roky vykonávám stejnou práci a pořád jdu nahoru, myslím profesně, a to je dobře. Momentálně pracuji u svého otce (firma BM Plast, www.bm-plast.info) jako vedoucí divize, která se zabývá výrobou prosklených příček, celoskleněných dveří, mobilních příček a podobně. Taky trochu vrtám do marketingu, ale to jen okrajově. Do budoucna plánuji založení i vlastní společnosti, ale to je zatím v nedohlednu :). A kromě pár internetových projektů, které provozuji, mě zatím nic jiného nezaměstnává. Martin Brzezina, abs. 2005
--------------- Zrovna tuto sobotu jsme byli na výletě ve Frýdku a při cestě kolem bílé budovy s červenou střechou plnou střešních oken jsem s radostí zavzpomínala na školní léta, které pro mě byla krásná a do života mi toho přinesla víc než jen učebnicové poučky. Po střední škole jsem sice začala chodit na vysokou (VŠ báňská, fakulta Metalurgie a materiálového inženýrství), ale studium mě vůbec nezaujalo, i když jsem s látkou neměla potíže. Chvíli jsem cestovala (Španělsko, Francie) a po návratu jsem se věnovala spíše osobním tvůrčím činnostem, dokonce se mi podařilo i zřídit malou letní galerii. Ovšem bez práce nejsou koláče, a tak přestože mě přijali na Masarykově univerzitě (fakulta Sociologie, obor Mediální komunikace, žurnalistika a genderová studia), musela jsem začít pracovat a studia odložit. Pracuji teď ve firmě, která prodává plastová okna a dveře (COD-Centrum Oken a Dveří), mám svoji kancelář v Jablunkově, přijímám poptávky, jednám se zákazníky, obstarávám veřejné zakázky z okolí a starám se o internetové fungování firmy. Takže taková směsice všeho možného. Docela mě to baví, ale zanedlouho bude naše firma otevírat pobočku v Brně, a tak se budu stěhovat, s největší pravděpodobností začnu studovat stejný obor na Masarykově univerzitě jaký jsem si už jednou vybrala. Doufám, že toho na mě nebude moc a všechno to zvládnu. Kromě práce teď chodím na kurzy španělštiny a snažím se vzdělávat i po jiných stránkách (hlavně v grafice). Simona Kaletová, abs. 2005
--------------- Zastávám místo mistra u firmy Skanska v Praze. Dělám monolit (železobetonové konstrukce). Náročná práce, co se týče omezeného volného času a náporu na nervy. Jsem stále svobodný, ale žiju spokojeně s přítelkyní. Zanedlouho se vrhám do podnikání v oboru stavebnictví. S místem jsem velice spokojen a pomohlo mi k němu i studium na naší škole. Tomáš Němec, abs. 2005 --------------- Studuji na Ostravské univerzitě již druhým rokem Managment pro veřejný sektor. Teď v květnu (25.-27.) budu spolupořadatelkou Bambiriády. Škola mě baví a jsem s ní spokojená a uvažuju, že si příští rok podám přihlášku na další bakalářské studium. Ale ještě přesně nevím na co. Práci stálou nemám. Markéta Otáhalová, abs. 2005 --------------- Po maturitě jsem v září nastoupila na Vyšší odbornou školu GOODWILL, s. r. o., F-M, to jsem po roce studia na rok přerušila. Od září loňského roku jsem na úřadu práce a hledám si práci. Od října 2006 jsem nastoupila na sedmiměsíční rekvalifikaci „NESPECIFICKÁ REKVALIFIKACE S PRAXÍ", která je určena pro absolventy, ať získají praxi. Tuto rekvalifikaci vykonávám každý den na OSSZ F-M na důchodovém oddělení a ukončím ji v květnu 2007. V. B., abs. 2005 --------------- Chodím již druhým rokem na Slezskou univerzitu, Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné, obor Gastronomie, hotelnictví a turismus. A doufám, že jestli udělám tuto školu, dostanu se na místo letušky, což je můj sen. Lucie Vašicová, abs. 2005
--------------- Jak jsem začínala svůj pracovní život po škole? 1. Nejprve jsem dostala pracovní místo v luxusní kavárně u místeckého náměstí, v Bon Cafe, kde jsem musela projít několika koly výběrového řízení. Prošla jsem a jela na školení do Prahy. Vydržela jsem tam asi měsíc, neboť mi nechtěli dát smlouvu ani peníze. 2. Chvíli na pracáku. 3. 6 měsíců zaměstnána v Tescu na oddělení Non food 4. Měsíc na pracáku 5. Prošla jsem výběrovým řízením na pozici recepční do hotelu Terasa * * * * na Olešné. Momentálně tady úspěšně končím po 8 měsících. Tato práce mě nebavila, pořád sedím, mám z toho akorát celulitidu. Dělám dvanáctky a čtyřiadvacítky, je to únavné. Docela nebezpečné a máme obrovskou zodpovědnost za celý hotel včetně restaurace. Zároveň pracuju v italské kavárně a provozuju alternativní medicínu s homeopatií, takže jsem maximálně v provozu. V nejbližší době mám v plánu odjet s přítelem do Anglie za prací a pokusit se pokračovat ve studiu homeopatie tam. 6. Dva roky studuju Homeopatickou fakultu v Brně. 7. Zkoušela jsem přijímačky na Podnikatelskou fakultu v Karviné na dálkové studium. Z kapacitních důvodů jsem nebyla přijata. 8. Chodím po různých školeních, která se týkají té mojí homeopatie. Ze svých prvních výdělků jsem si koupila auto. Jsem časově vytížená, děti zatím neplánuju a svatbu asi také ne. Na jaře roku 2007 jsem dala v zaměstnání výpověď a odjela s přítelem do Anglie. Kvůli nespokojenosti s anglickým depresivním počasím jsme přijeli neplánovaně dříve. Poté jsme se přestěhovali do Místku. Díky mojí hovorové němčině jsem při hledání dalšího zaměstnání na většině pohovorů (kde němčinu vyžadovali) měla přednost, a tak jsem nastoupila na ředitelství Slezanu F-M jako asistentka ředitele, a po krátké době jsem brala nohy na ramena. Nakonec pracuji ve švýcarské firmě v Místku, která vyrábí ozubená kola a hřídele atd. Švýcaři jsou hrozně temperamentní a přátelští, a navíc pracovní podmínky jsou volnější a bez tlaku, který jsem pocítila u českých firem a podnikatelů. Jsem tady zatím spokojená. Mou druhou vedlejší živností je homeopatie a spoustu souvisejících léčebných způsobů. Netušila jsem, že je takový nedostatek německy mluvících uchazečů o práci, a tak byli nadšeni, že konečně někoho našli, všichni uchazeči totiž uměli jen anglicky. Takže němčina je dneska vzácnější a lépe placená Pavlína Chýlková, abs. 2005 Veronika Herniková, abs. 2005 Lenka Smékalová, abs. 2005 Markéta Macháčková, abs. 2005
--------------- Musím přiznat, že jsem si z Vašich hodin vzala do života velice moc a jsem za to vděčná. Ať se to týká neustálého vyhledávání cizích slov, kterým nerozumím, opravování druhých i rodi-čů a samozřejmě chuť stále něco dělat a pořád se něco nového učit. A s tím právě souvisí můj život po střední škole. Vezmu to popořádku. Nejprve jsem byla nějakou dobu na pracáku ale s tím, že jsem měla brigády, takže o lenošení tady řeč rozhodně není. Pro někoho by to byla ztráta času, ale právě jednání s úřady, zaměstnavateli atd. mi dala do života strašně moc a především nový náhled na sebe samou. Rozhodla jsem se jít na vysokou školu, jenže se přiznám, že na podnikání a ekonomiku se mi ani trochu nechtělo . Rozhodovala jsem se srdcem a bylo to opravdu těžké, chtěla jsem totiž studovat naprosto odlišnou věc než na střední škole.... a taky jsem to nakonec po dlouhém zvažování dokázala. Přihlásila jsem se na VŠB Ostrava na Technologii a hospo-daření s vodou. Tento obor je určitě perspektivní, ale zato je velice, velice těžký... a s podni-katelskými základy jsem byla ze začátku naprosto ztracena. S sebou jsem nakonec vzala i Honzu Odvářku, který rok studoval v Karviné na podnikatelské a moc mu to tam nešlo. Poda-řilo se mi ho přesvědčit a studujeme zatím zdárně spolu. První semestr máme oba za sebou, všechny zkoušky jsme oba složili a teď máme zrovna další zkouškové období... Mám za se-bou 3 zkoušky a ještě mě čekají další 2. Zajímavé je, že zrovna mě škola a studium začaly nesmírně bavit. Máme velice zajímavé předměty. Nejvíce se celý obor zakládá samozřejmě na chemii a veškeré obory a podobory týkající se vody a její úpravy. Jen pro přiblížení studia Vám napíši pár našich předmětů: např. geologie, vodní hospodářství, projektování (Auto-Cad), chemie, matematika, fyzika, biologie a hydrobiologie, hydrologie a klimatologie, bio-chemie a organická chemie, flotace a úpravnictví vody, vodohospodářská zařízení (něco jako stavitelství - k zápočtu jsme museli odevzdat výkresy půdorysu rodinného domu - od základu přes obě patra + technickou zprávu – těžké, ale velice poučné) a zrovna z této zkoušky jsem dostala 1. Další předměty jsou klasicky technické (geodézie atd.). Tak to by bylo prozatím asi vše. Určitě Vám zase ráda napíši a opravdu ze srdce děkuji, že jste mě perfektně připravili do života. Jana Snášelová, abs. 2005
--------------- Od střední školy se toho v mém životě změnilo šíleně moc. Až jsem sama překvapena, jak všechny mé plány nabraly obrátky... Po maturitě jsem se hlásila na Ostravskou univerzitu, obor angličtina - hudebka. Zkoušky Můj týden vypadal tak, že jsem si rozvrh udělala na 3 dny ve škole, 2 dny jsem byla v práci. Dělala jsem asistentku ředitele ve firmě s plastovými okny, dveřmi a taky krby (oceňování, objednávky, fakturace, papírování, práce na PC, telefonáty...), však to znáte. Výroba byla v Polsku, ale s komunikací jsem neměla žádné problémy, takže šéf byl se mnou spokojený. Diky státnicím z obchodní korespondence , které jsem si udělala ve třeťáku, pořád za mnou chodil, ať mu napíšu to a tamto... Bavilo mě to. V pátky jsem chodila tancovat do Českého Těšína folklór, soboty ráno taky, vždy po 4 hodinách... Jen neděli jsem měla volnou a v pondělí od začátku ten kolotoč... To by ale nesměl přijít ten osudný den, který všechen ten stereotyp změnil. Do práce za mým šéfem přijel jeho známý... A láska byla na světě... No co Vám budu povídat, prostě jako trám... A tak už jsem se po prázdninách do školy nevrátila, po roce jsem taky ukončila svou práci a po dvou a půl letech jsem nechala tancování. Jen kvůli chlapovi, chápete to? Školu jsem nechtěla ukončit úplně, přerušila jsem ji s tím, že se tam možná za rok vrátím... Ale nestalo se. Důvod je následující... Ten chlap bydlel už pres 2 roky v Anglii a já se rozhodla odjet za ním. Sbalila jsem si kufry a v polovině září 2006 odletěla. Hned od druhého dne jsem měla práci, už mi ji tam raději dopředu zařídil... Ale jakou... Ach jo, škoda mluvit. Začala jsem dělat ve velké fabrice na pudinky, buchtičky a různé sladké nesmysly. Říkal, že tam budu jen 2, 3 týdny, pak si najdu sama něco lepšího. Nejhorší bylo, že mě odvezl na barák, kde bydlelo dalších 10 lidi, 2 hodiny od města, kde jsme měli byt spolu... Jezdila jsem k němu do Hullu jen na víkend. Měla jsem to zpočátku těžké, protože jsem dělala ještě řidičku, vozila jsem lidi do práce, sice za krásny bonus 8000 Kč, ale bylo to vyčerpávající, každý pracoval na jinou směnu. Hned druhý den jsem měla řídit dodávku pro 9 lidí, s volantem na pravé straně... Sedla jsem, zařadila a jízdu zvládla... Pořád jsem si říkala, proč jsem tam a ne s nim doma?! Dělal supervisora (vedoucího) pro agenturu, která dodávala lidi do fabriky. O víkendech jsem mu pomáhala vyplňovat smlouvy pro nové lidi, abychom měli víc času pro sebe. Jezdil po cele Anglii do různých fabrik na kontrolu a já s ním. Jednou jsme se vraceli z Oxfordu a před domem čekala jeho bývalá přítelkyně… Abych to zkrátila... Zůstala jsem sama. Dál chodila do práce a na Vánoce jsem se chtěla vrátit domů... Jenže... Šéf agentury mi nabídl, jestli bych fabriku nepřevzala za mého bývalého přítele jako supervisor. Přistoupila jsem na to... Asi jen z finančních důvodů a za pár výhod, které jsem měla... Placený byt, firemní auto, benzin zadarmo, internet a telefon + čisty plat na ruku 32 000. Mou prací bylo: starat se o nove lidi, jezdit pro ně na letiště, zařizovat bydlení, pojištění a bankovní účty, vyplňovat s nimi smlouvy a plno dalších papírů, regulovat stav lidí na dovolené, jezdit po agenturách a řešit problémy, dávat jim výplatnice a zálohy... Především s nimi mluvit polsky, protože všichni zaměstnanci jsou Poláci. (Asi už byste nepoznali rozdíl mezi mou polštinou a rodilým mluvčím...) Dále jsem ale ráno pracovala ve fabrice, odpoledne plnila výše uvedené povinnosti... Toto všechno jsem dělala do září 2007. Přišlo období, kdy snižovali stav lidí ve fabrice a šéf mi řekl, že firma nemá na to, aby mě dál udržovali jako supervisorku za těchto podmínek... Na horši jsem nechtěla přistoupit, protože už jsem si nějaké místo vypracovala, tak jsem řekla, že koncem září končím. Hledala jsem si další práci. Kam jsem přišla a dala CV, tam mě chtěli. Takže měsíc jsem od půl 5. ráno dělala ve fabrice, odpoledne od 13 h pro agenturu, večer od 20 h v hotelu za barem. Blázinec... Věřte mi... Nakonec jsem dala CV naší manažerce, jestli by mi nepomohla sehnat lepší místo... Nečekala jsem dlouho. Když si přečetla můj životopis, zaměstnala mě u sebe ve firmě. Takže od 1. 10. 2007 pracuji jako asistentka manažerky na odděleni Human Resources (lidské zdroje). Kontroluji lidem odpracované hodiny, docházku, podepisuji s nimi smlouvy, starám se o pracovní oblečeni, vyřizuji telefonáty a jsem v kontaktu s agenturami, od kterých bereme lidi. Takže pořád sedím na zadku u PC a doslova se topím v papírech. Taky překládám z AJ do polštiny a naopak (už jsem se naučila polsky i psát)... Češtinu tady využívám minimálně, vlastně česky mluvím jen s rodinou pres tel., protože tu Češi nejsou... (nebo v minimálním množství). Ted na Vánoce jsem byla doma... A další cesta do Čech mě čeká koncem března... Teď už snad natrvalo. V práci jsem dala už výpověď, zatím jen ústní, ale počítají s tím... A mám pro to taky řádný důvod. Během toho času jsem si našla přítele... Nedivte se, ze je Polák... Známe se od prvního dne, kdy jsem přijela do práce, ale jsme spolu asi tři čtvrtě roku... No a aby toho nebylo ještě málo, tak jsem skoro v šestém měsíci těhotenství a koncem května by se mi měla narodit malá holčička. Asi jsem toho napsala o sobe víc. Mě psaní pořád baví, a abych se přiznala, tak mým snem je napsat knížku. Už jsem sice něco začala tvořit, ale zatím není čas na dokončeni. Veronika Čechová, abs. 2005 Poslední dobou se mi daří docela dobře, stále studuji Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu v Ostravě, bude ze mne stavební inženýr. Studium se mi zatím daří, své nedostatky doháním domácím studiem. Za ty čtyři roky v hodinách češtiny jsem se naučil hodně věcí nejenom o literatuře, ale i hodně věcí o životě. Díky tomu jsem si uvědomil krásu umění a radost z vědomostí. Snažím se teď více vzdělávat i mimo rámec svého studia, o volných chvílích se doučuji němčinu, angličtinu a v příštím roce plánuji začít se učit nový jazyk (ruštinu nebo francouzštinu), čtu více knížek a hraju i v ochotnickém divadle Čtyřlístek ve Frýdku-Místku. Jiří Hrdina, abs. 2005 Po maturitě jsem pracovala asi půl roku v baru, v záři roku 2006 jsem odjela pracovat do Švýcarska ke koním, tam jsem byla 3 měsíce, bylo tam krásně, je to nádherná země, jela jsem tam sama, takže začátky byly boj, ale nakonec jsem si tam zvykla a ani se mi nechtělo domů. Když jsem se vrátila domů, tak jsem byla nějaký měsíc bez práce a hledala jsem si práci v Anglii a v jiných zemích, to se mi nakonec povedlo a na začátku dubna 2007 spolu se třemi kamarády jsem odjela na ostrov Kypr pracovat do hotelu. Pomáhala jsem tam v kuchyni a můžu říct, že Kypr je taky moc překrásný ostrov, moře jsem si užila i sluníčka, ale po dvou měsících jsme odjeli. Protože platové podmínky a chování Kypřanů nebylo nejlepší. Ale jako pracovní dovolená to bylo super a vzpomínky jsou. Člověk pozná něco nového, nové lidi, kamarády atd. Po návratu do Čech jsem byla chviličku bez práce a od srpna 2007 pracuju v obchodě s oblečením, ale já sedím u počítače ve skladu a dělám internetový obchod, tzn. , že balím balíčky, tisknu faktury a složenky atd. Naše webové stránky jsou www.metalshop.cz. Už tam jsem déle než půl roku a v srpnu mám v plánu odjet do zahraničí, nejspíše do Anglie ke koním a zdokonalit se v angličtině, vydělat nějaké penízky. Tam máme v plánu být s kamarádkami asi rok a pak bychom chtěly jet na Nový Zéland, do té země mě to táhne, chtěla bych se tam podívat, ale to jsou jen ty krásné sny a plány, takže uvidíme, jak to všechno dopadne. Takže přelétám z místa na místo a to mě baví, pořád něco nového. Jinak z mého soukromí, přítele nemám, zatím nemám nějak štěstí, takže vdávat se ještě nějakých pár let nebudu, a děti, ty plánuju až tak ve 27 letech, takže do té doby snad ještě kus světa prolítám. Pořád jezdím na koni, mám svého poníka Lauru, o kterou se chodím starat po práci, a když nejdu za ní, tak chodím jezdit k jednomu soukromníkovi a snažím se zdokonalovat v jízdě na koni. Takže by se dalo říct, že doma vůbec nejsem a pořád nemám čas. Lenka Macurová, abs. 2005 --------------- |
|
|
|
O studiu > Absolventi >
2005 |