Slider-1
Slider-2
Slider-3

Absolventi 2001

Já, ač jsem celou střední snila o vysoké, jsem se rozhodla úplně jinak. Po škole jsem se hned dala na hledání práce. Možná v tom taky tak trochu měl prsty můj přítel (dnes už manžel – brali jsme se 16. 8. 2003). Chtěli jsme bydlet spolu, a tak v tom hrály tak trochu roli finance.

Jen tak sedět na pracáku mě rozhodně nebavilo, a tak jsem začala chodit na stáž. Dostala jsem se na základní školu na Hukvaldy. Tam jsem dělala hlavně administrativní práci. Pak tam pár lidiček zjistilo, že si celkem rozumím s počítačem, a začala jsem vést kroužek PC. Mnohdy mě ale využili i na suplování. To byla hlavně docela sranda, když přijde 19letá holčina do třídy k deváťákům a snaží se v nich vzbudit respekt :o)

Dlouho jsem tam ale nebyla, protože jsem v únoru 2002 vyhrála konkurz ve firmě Ambra – Group, s. r. o., ve Sviadnově. Byla jsem tam přijímána jako asistentka, ale po čase se ze mě stala asistentka ředitele, vedoucí sekretariátu a asistentka systému jakosti ISO 9001 v jednom. Ambra je firma, která vybavuje interiéry kancelářským nábytkem, dělá projektové dokumentace a grafická rozvržení kanceláří, a tak jsem celé dny seděla a dělala kalkulace (když člověk po desáté počítá zakázku za 5 milionů a hledá tam chybu, tak to není žádná sranda, ale měla jsem tu práci fakt ráda). K mé každodenní činnosti patřilo mimo jiné i běžné administrativní papírování a později jsem začala fušovat do řemesla i našemu panu architektovi a začala jsem na počítači navrhovat v grafických programech projektové dokumentace.

Tuhle firmu jsem opustila, ač nerada, v dubnu roku 2006. Píšu opustila a ono to tak vlastně není úplně pravda, protože jsem v té chvíli odcházela na nemocenskou, ze které jsem se už „naštěstí“ nevrátila. Nemocenská pak plynule přešla na stav „mateřská“. Konečně jsem se po docela dlouhé době dočkali 11. 1. 2007 malého zázraku, který vážil 3650g a měřil 49cm. Jmenuje se Vojtíšek.

Daniela Špačková – Surovcová, absolvent roku 2001

Ráda bych se asi zmínila o dvou pracovních zkušenostech, které nejvíce obohatily můj profesní život. Asistent projektu divize Avon Tyres - jednalo se o zavádění nových pneumatik společnosti Mitsubishi na český trh. Má práce spočívala v seznámení nového produktu s českým trhem. Jednalo se o vytvoření povědomí o produktu, spolupráci s médii, přípravu prezentace na veletrhu (zajištění zázemí, reklamní spoty a poutače, celkový harmonogram naší prezentace na veletrhu), vedení skladového hospodářství se vzorky, komunikace s odbornou veřejností a se zahraničním majitelem. Na zavedení jsme měli půl roku. Podařilo se a já dostala nabídku od společnosti Index Nosluš.

Index Nesluš, s.r.o., - Oblastní manažer, jedná se o personální agenturu, která se zaměřuje na dočasnou výpomoc i na trvalé pracovní poměry - zajišťujeme Temporary Help, Recruitmenet, Outsourcing, Payroll atd. Byla to pro mne a stále je obrovská zkušenost. Začínala jsem v Index Plus, s.r.o., (nyní od 1. 1. 2006 Index Nesluš, s.r.o.,) jako kontaktní asistentka, později jako vedoucí asistent - mzdová účetn, a následně po roce jsem se stala oblastním manažerem. Má práce obnáší kontakt se zákazníky z řad nadnárodních řetězců, výrobních firem i různých drobných živnostníků. Zajišťuji uplatnění uchazečů o zaměstnání a také nacházení vhodných kandidátů pro dané firmy na místa do vyššího management nebo i střední či dělnické profese. Ve společnosti jsem absolvovala řadu školení - psychologie, personalistika, pracovní právo, mzdové účetnictví. Vedu tým 3 lidí a dále zajišťuji asi 400 dočasně přidělených zaměstnanců. Veškerá moje činnost je v souladu s Asociací pracovně-personálních agentur a ministerstvem práce a sociálních věcí.
Tak to by bylo asi vše. Snad to stačí. Mohla bych o práci vykládat hodiny a hodiny, protože jsem se do ni doopravdy zamilovala. Teď jsem na mateřské dovolené. Můj zaměstnavatel počítá s tím, že se vrátím. Uvidím. Každopádně bych se nadále chtěla věnovat lidem. Mou kanceláři prošla řada lidí - absolventi, manažeři, dělníci, administrativní pracovníci, odborníci. Naučila jsem se hodně. Ale taky jsem na začátku šla cestou pokusů a omylů. Chci se zaměřit na vzdělávání lidí, chci připravovat lidi na jednání s pracovními agenturami, s potencionálními zaměstnavateli. Setkávala jsem se často s tím, že lidé neuměli prodat své dovednosti a znalosti a ani bohužel neuměli prodat sebe jako osobnost. Zvlášť u absolventů mě to mrzelo. Jo jo. Už mám plán jak na to. Až to vyjde, tak dám vědět. :-)))

Ale nejvíce jsem pyšná na to, že mám hodného a milujícího manžela, osmiletou kouzelnou slečnu Vladěnku a čtyřměsíčního bobeška Klárku.

Jitka Kinzlová – Špoková, absolvent roku 2001

Po maturitě na SSOPŠ v roce 2001 jsem jeden rok navštěvovala Jazykovou školu v Místku, kde jsem úspěšně složila státnice z německého jazyka.
V roce 2004 jsem se přestěhovala do Německa. Zde jsem se v roce 2006 v srpnu vdala a jmenuji se teď Zuzana Ecker. S manželem jsme rozjeli pokerovou firmu jako Ltd. & Co. KG a pořádáme tak pokerové turnaje na území Baden-Würtemberg, v Bavorsku a dalších spolkových zemích Německa - (Poker - karetní hra, která je v poslední době v Německu i ostatních zemích obrovský BOOM). Firma se obstojně drží i přes nemalou konkurenci, která samozřejmě taky nespi... :o) Postupem času se tak stala skoro třetí největší v Německu.

V listopadu 2007 jsme se přestěhovali do Vídně, splnili jsme si tak, co jsme přes půl roku plánovali.

V Ulmu bylo sice hezky a máme tam spoustu přátel, ale neviděli jsme tam svoji budoucnost... Můj manžel je ostatně Rakušan. A když už do Rakouska, tak hned do Vídně! Bylo to vždy moje vysněné město - historické i moderní, plné možností - a navíc nedaleko od domova :o)

Bydlíme v bytě ve 14.obvodu (Penzing) - je to na západě - a hned za domem máme lesy, lesy a zase lesy :o) - takže je tady náš Sammy ten nejšťastnější labrador pod sluncem :o))

Naše pokerová firma v Německu dále funguje za podpory našich frencheese partnerů a manžel hodlá brzy rozjet také Rakousko. Já teď dělávám převážně hostesku na veletrzích (tady ve Vídni je toho hodně).

Ráda bych ještě trochu procestovala svět a poznala víc Vídeň, než si časem pořídíme rodinu. :o)

Zuzana Řehová – Ecker, absolvent roku 2001

K tomu, co v současné době dělám, jsem se dostala přes Akademii Jana Ámose Komenského, pod jejíž záštitou jsem dělala rekvalifikační kurz s praxí, kterou jsem vykonávala na Exekutorském úřadě ve Frýdku-Místku, u soudního exekutora Mgr. Jana Raicha. Tato práce mě zaujala natolik, že jsem si, před ukončením praxe, podala žádost o místo a po ukončení praxe se mnou Mgr. Jan Raich uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou a já na zmiňovaném úřadě začala pracovat.

V současné době pracuju jako vykonavatelka (jedná se o velmi zajímavou úřednickou činnost). Co taková práce obnáší, to je asi všeobecně známo, takže o tom se rozepisovat nebudu. Práce je to pro mě velmi zajímavá, i když psychicky dost náročná (a s postupně rostoucí odpovědností se stává náročná i fyzicky). V práci jsem spokojená (hlavně proto, že ji mám, a proto, že mám dobrou práci). Není jednoduchá - jednat s lidmi, kteří mají dluhy, z nichž někteří jsou si vědomi, že si je udělali sami, jiní jsou na mě zlí, protože nechci (ale já nemůžu) pochopit a zohlednit fakt, že se do těch dluhů dostali ne tak úplně sami (např. byli ručitelé), a pak jsou tu ti, kteří se sníží i k vyhrožování - za tu dobu, co to dělám, bylo těch posledních jen zlomek, ale byli a jsou.

Takové věci jsem se musela naučit přecházet, vyhýbat se takovým situacím, ta práce mě naučila takové situace adekvátně řešit - když si uvědomíte, jak vypadám (a to ať už postavou, či to, že jsem mladá holka), tak vám určitě dojde, že je to složité, když naproti mně sedí chlap, 100 kg, cca 45 let (někdy je to třeba člověk i s titulem) a komentuje nastalou situaci výhružkami, místo aby se choval jako inteligent, který má řešit vážnou situaci.

S nárůstem pracovních úkonů jsem po odchodu kolegyně počítala, s vědomím jsem přijímala práci navíc a s tím spojenou větší zodpovědnost - a já jsem ráda, že mi šéf věří natolik, že mi, přestože mám věkově staršího spolupracovníka, i když profesně mladšího :-), velkou část zodpovědnosti přenechal. Nebudu zapírat, že jsem se vždycky snažila být v něčem dobrá, a to mi zůstalo :-)).

Lucie Bohatá, absolvent roku 2001

Naši partneři