Slider-1
Slider-2
Slider-3

Absolventi 2002

Po škole jsem již dále nestudovala. Brzy jsem si našla práci jako celní deklarant na hranicích se Slovenskem, kde jsem pracovala až do doby, než se hranice vstupem České republiky do EU zrušily. Po ukončení pracovního poměru jsem hned nastoupila na nemocenskou, poté mateřskou dovolenou a 18. 12. 2004 se nám narodil zdravý a krásný syn Matěj.

Petra Dvořáková, absolvent roku 2002

Mám-li přistoupit ke svému současnému životu a musim-li se přiznat, stal se ze mne emigrant. Ihned po maturitě jsem zabalila kufr s názvem svet a odletěla na Mallorku, kde jsem začala pracovat jako au-pair ve španělské rodině a studovat španělštinu. Původně jsem svůj pobyt plánovala na rok, ale osud tomu chtěl a dnes Vám pišu právě z Palmy de Mallorky.
Zde na Mallorce jsem už pátým rokem a prošla jsem si zde mnohým. Mé momentální (právě započaté) zaměstnání je prodejkyně novostaveb (bytů) zde v Palmě. Ze školních předmetu jsem zde nejvíce využila němčinu a angličtinu, mnohokrát mi pomohl najít práci také hotelový provoz.

Lenka Žižková, absolvent roku 2002

Po střední škole jsem se dostala na Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné, obor Evropská unie. Ačkoliv je to už 5 let od maturity, ke státnicím se letos ještě nechystám a kdoví, kdy k nim vlastně dojdu :-). Teda ne že by to byl až takový problém, ale prostě není kam spěchat.

Po třech semestrech jsem přerušila na rok školu a odfrčela do Anglie pracovat jako au-pair. Vrátila jsem se nabitá optimismem, novými zkušenostmi a s FCE v kapse. Uplynuly další tři semestry studia a já se vydala k protinožcům zkoumat, jestli opravdu chodí po rukou, a hlavně obšťastňovat svou přítomností svého miláčka, který tam je na praxi. Za ten půlrok jsme procestovali kus Austrálie a taky jsem si udělala CAE. Vrátila jsem se po Vánocích a vzhledem k tomu, že jsem tentokrát nepřerušovala, skočila jsem rovnou do zkouškového období. (Tady stojí za zmínku jedna výhoda studia v Karviné: nejsou povinné přednášky ani semináře!!!)

Momentálně mám všech 8 zkoušek úspěšně za sebou a začínám svůj osmý semestr studia. Příští rok mne čeká pátý ročník, ve kterém se chystám zkusit programy EU a jet na měsíční praxi do Turecka a na letní semestr studovat do Španělska. Záměrně neuvádím 5. ročník jako poslední, protože, bych si ještě chtěla podat projekt na semestr i do Japonska a v případě, že by to klaplo, rozložila bych si studium a státnicovala až za dva roky. Jestli se to povede je však ve hvězdách. Jakožto vysokoškolák mám právo na 6 let studia, tak proč jich nevyužít, že?

Během studia pracuju jako osobní asistentka a korektorka Překladatele a učitele angličtiny, a dokonce jsem začala i sama soukromě angličtinu učit. Jinak žádné konkrétní představy o své budoucí kariéře zatím nemám a ani si je nevytvářím, práci si pravděpodobně po dokončení školy nijak usilovně hledat nebudu, protože bych se děsně nerada na příštích pár let nechala za nohu přivázat anebo skuhrala na pracáku. Ještě se mám pořád co učit a seznam zemí k navštívení je dlouhý…

Tereza Žembová, absolvent roku 2002

Už skoro čtyři roky žiji ve Španělsku, přesněji v Andalusii, 15 km od portugalských hranic, na vyloženě turistickém místě (pro své pláže a golf, který se tady hraje celý rok, je velmi navštěvované), které se jmenuje Islantilla (provincie Huelvy). Přijela jsem sem navštívit bratra, který tady žije už 7 let, jen na prázdniny, ale jak už to v životě chodí, poznala jsem přítele, se kterým už žiji 3 roky a změnil se mi celý život . Přítel je samozřejmě Španěl a je to nejúžasnější člověk na světě (jak jinak, kdyby za to nestál, tak bych neobětovala tolik a nebyla tady). Minulý rok jsme se rozhodli udělat další krok v životě a založit rodinu, na konci dubna 2008 čekáme holčičku, které chceme dát jméno Teresa. Jsme hrozně šťastní a nedočkaví...

Samozřejmě začínat v cizí zemi, bez znalosti jazyka, jako cizinec, není nic jednoduchého. Takže i mé začátky byly všelijaké, pracovala jsem jedno léto v restauraci, pak v obchodě s oblečením jako prodavačka, až se na mne štěstí usmálo a našla jsem si práci v jedné realitní kanceláři. Tam jsem byla velmi spokojena skoro 2 roky. Až jsme se s přítelem rozhodli otevřít si vlastni restauraci, kuchyň samozřejmě španělská, ale s českým jménem – Malastrana - (dali jsme to dohromady, aby se to lépe četlo Španělům). Dekorace je pouze česká, obrazy a originální nápisy z Malé Strany, v jídelním lístku máme ve 3 jazycích vysvětleno, co to je Malá Strana a kde, no, umíte si představit, jaká to je pro mě pýcha... Spousta lidí, co cestují, navštívila Malou Stranu a zná Prahu a já jen rostu, když mluvím o České republice. Malastrana už je otevřena více než rok a musím zaklepat na dřevo, zatím fungujeme dost dobře. Život tady a každodenní zkušenosti mě naučily hodně, počínaje otevřením vlastní restaurace, které stojí hodně námahy, ale určitě to stálo zato.

Myslím, že by mne ČR měla platit za to, jakou jí dělám reklamu, jak se rozplývám, když o ní mluvím s turisty... Asi se ze mě stal patriot, teď, když jsem 3500 km daleko od domova, tak si jeden uvědomí spoustu věcí...

Španělsky už mluvím perfektně, díky tomu, že žiji se Španělem a nejsou tady žádní Češi, kromě bratra. A to je ta nejlepší škola.

Zuzana Juklová, absolvent roku 2002

Naši partneři